mapa

Kalendář akcí

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Historie

Dolní Beřkovice - historie

Obec zde stávala dávno v době pohanské, jak o tom svědčí bohaté archeologické nálezy, zvláště pak z poslední doby na místě rozšiřující se pískovny ve Vliněvsi. 

Historie

Poprvé se toto jméno připomíná v literatuře r. 1318, kdy zdejší statky vlastnil Jarosius de Byerzkowicz, z toho jména časem vzniklo slovo Beřkovice, tj. ves lidí Beřkových. Od r. 1785 se v literatuře uvádí přívlastek Dolnj ke jménu Beřkovice.

Pravděpodobně na místě dnešního zámku stávalo v dávné minulosti dřevěnými hradbami opevněné hradiště, později proměněné na bytelnou tvrz obklopenou valem s vodním příkopem.

Jeden z majitelů zdejšího panství Zikmund Belvic z Nostvic přestavěl kol r. l606 vodní tvrz na pozdně renesanční zámek. Josef z Libkovic nechal r. 1853 dle plánů renomovaných vídeňských architektů Stocha a Ferstela ( mj.autorů vídeňské Opery) přestavět zámek, při čemž renesanční charakter stavby byl zachován, avšak fasáda, římsy a okna a ukončení rohových věží, které evokují bývalou tvrz, byly vytvarovány v tehdy módním novogotickém stylu. Rozsáhlé podzemní sklepení a celé přízemí se vzácnou hřebínkovou gotickou klenbou zůstaly zachovány, tím i celý čtvercový půdorys zámku s uzavřeným nádvořím. Kolem zámeckých a hospodářských budov se rozkládá asi 5 ha veliký park, který vedle významné dendrologické hodnoty má i hodnotu krajinářskou, podle některých indicií se na jeho tvářnosti v 19. stol. podílel i Václav Skalník, pozdější hlavní zahradník a na sklonku života starosta Mariánských Lázní.

Lobkovicové si na počátku 20. stol. pro své pohodlí vedle zámku postavili nádhernou dvoupatrovou vilu, kde poté přebývali a zámek pak jim sloužil jen k representaci a v době honů a podobných akcí.

V letech 1938-1960 zámek sloužil jako Měšťanská, resp. Základní škola, poté jako skladiště léčiv a po celou dobu zde bylo několik občanských bytů.

Po roce 1989 byl v restituci vrácen příslušníkům dolnobeřkovické větve Lobkoviců-Thurn-Taxisům, kteří ve spolupráci s naším OÚ a Min. školství (dotace na opravu střechy a zámecké kaple po povodni) o celý areál, seč síly stačí, pečují.

Vliněves

Spolu s Dolními Beřkovicemi se jedná o ves velmi starou, nacházející se v úrodné krajině na levém břehu řeky Labe. Odtud snad název v l n a , tj Vlnova ves, Vlněves, Vliňoves, Vliněves…

První zmínka v dokumentech se objevuje r. 1350 v souvislosti se jménem Otty de Wlniewsy. Od r. 1355 ji drželi vladykové Mauřík, Vaněk a Zich. Od r. 1364 vlastnil Vliněves Ježek z Běškovic a z Vliněvsi se svým bratrem. Na konci 14. stol. držel část Vliněvsi Jan z Běškovic, r. 1394 ji daroval mělnickému klášteru a r. 1789 připadla mělnickému panství. Druhá část obce patřila až do 16. stol. Vlinským z Vliněvsi. Roku 1615 držel obec Jan z Belvic a Nostvic na Bechlíně a Vliněvsi. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Zikmunda Belvice, pána na Dolních Beřkovicích zkonfiskován a prodán Polyxeně z Lobkovic, od té doby sdílela Vliněves spolu s Dol. Beřkovicemi společné osudy.
VliněvesObyvatelé pracovali převážně na polích, jak o tom svědčí výměra vliněvského katastru z r. 1891: role 873 jiter, zahrady 20, pastviny 14, lesy 0, půda neplodná 53, celken 960 jiter.
V roce 1786 měla obec 200 obyvatel a 33 domů, v roce 1975 115 domů a 332 obyvatel.
V roce 1891 zde pracovaly 3 cihelny.
Na návsi až do roku 1866 se nalézal historicky velmi zajímavý románský kostel, o kterém se někteří odborníci nyní domnívají, že jeho prototypem bylo mauzoleum Gally Placidie v italské Ravenně . Současný kostel Stětí sv. Jana Křtitele je ranné dílo ( a jediná sakrální stavba na území Česka) architekta Josefa Zítka, autora stavby Národního divadla.. Z románského kostela zde pravděpodobně zůstaly jen základy, i když Jos. Zítek zprvu předpokládal, že aspoň obvodové zdi románského kostela obezdí a zapojí do stavby.Josef Zítek je i autorem neogoticko-renesančního oltáře.Kostel byl v 70. letech minulého století restaurován (zvenčí opraven), od r. 1963 je chráněnou kulturní památkou. U kostela na místě bývalého hřbitova je několik původních pískovcových pomníčků, které mají velkou historickou a kulturní hodnotu.
V místech, kde se dnes říká „Na poustkách“, stával kdysi klášter a v jeho sklepeních se dosud dle pověsti ukrývá poklad, schovaný před dobyvateli Vliněvse.
V místech dnešní barokní budovy patřící firmě Tilia stávala až do poloviny 16. stol. tvrz, sídlo Vlinských z Vliněvsi.
Kostel u hřbitova byl zrušen r.1858 a za vsí směrem k Dol. Beřkovicím byl pak založen hřbitov nový, kde byla postavena kaple sv. Josefa, nedávno opravená.
Děti se učívaly pravděpodobně už od r. 1785 ve dvoře čp. 9( dnes Tilia), druhá třída byla v domku čp.5. (V té době se mělo vyučovat ve dvou třídách na 300 dětí!) Proto byla vystavěna nová školní budova r. 1819- už jako dvojtřídní. Teprve v 90. letech 19. stol. byla postavena stávající školní budova, s dostatečnou kapacitou i s bytem pro řídícího učitele.
Obec se může pyšnit v minulosti Hasičským sborem . Byl založen r. 1895, v letech 1898- 1907 se např. zúčastil 6 x při požárech v místě, 3 x v Cítově, 3 x v Dol. Beřkovicích, 2 x v Brozánkách,1 x v Býkvi a v Podvlčí. V r. 1935 čítal Sbor na 122 členů, vedle výcviku a ošetřování techniky hráli též divadlo. Zaníceným ochotníkem a hlavně režisérem zde byl pan Václav Tichý, který se svým souborem např. sehrál v roce 1942, uprostřed Heydrichiády 4 x představení Karla Hašlera Ta naše písnička česká !
V současné době se celá obec výrazně modernizuje : je zde zaveden vodovod, kanalizace, plyn, telefon, opraven hřbitov, konečně po mnoha letech byl zde instalován pomník obětem II. sv. války, jsou budovány chodníky, postaveny nové autobusové čekárny a přikročilo se k úpravě návsi. Za vsí je vybudováno moderní sportovní hřiště. Nevyužitá školní budova byla předělána na moderní byty.
Již téměř 3 roky pracují archeologové s předstihem na získání poznatků ze života našich předků kultury řivnáčské z pozdní doby kamenné a kultury únětické ze starší doby bronzové z 18. stol.př. n. l. Pracují v pískovně pana Jampílka za Vliněvsí směrem k Brozánkám a naleziště je to vskutku bohaté.

Z historie dolnobeřkovického panství

Prvním držitelem zdejší obce (v literatuře uvedený ) byl od r. 1318 Jaroš, později Vychna z Velence , poté až do r.1452 patřila obec Kaplířům ze Sulevic.Novým majitelem byl vladyka ze Šebířova, ten se už počal nazývat Beřkovský.Nejvýznamnějším z nich byl Radslav II.(1476-1537), který byl mj. i nejvyšším zemským písařem. Beřkovští ze Šebířova zde sídlili až do r. 1597, poté panství Mikuláš Beřkovský prodal Zikmundovi Vilémovi z Belvic a Nostvic. Těm patřilo asi 11 obcí v okolí s rozsáhlým majetkem a na Beřkovicích měli své hlavní sídlo.
Pro účast na stavovském povstání v letech 1618- 20 byl Belvicům všechen majetek v roce 1622 zkonfiskován, naše panství bylo pak výhodně prodáno Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic, která se mj. Habsburkům zavděčila i tím, že poskytla pomoc a úkryt svrženým místodržitelům Martinicu a Slavatovi. Od roku 1627 zde tedy vládli Lobkovicové, zprvu ze svého roudnického sídla, od doby Josefa Lobkovice (1803- 75), který založil novou větev lobkovického rodu zvanou dolnobeřkovickou , pak přímo zde.
V současné době je celý areál v majetku Marie Julie princezny Thurn-Taxisové, resp. jejích příbuzných.

L.Böhm - Královské město Mělník a okres mělnický

Půda je zde těžší, jílovitá a tak se zdejší zemědělci zabývali pěstováním obilí, řepy, brambor a chmele, na stráních Vejciny pak pěstováním vína. Pro blízkost Labe zde býval bohatý rybolov, lesy jsou na katastru osady Podvlčí, která léta k oběma obcím náleží.
Pro dostatek místního chmele zde Lobkovičtí postavili sladovnu a pivovar. V letech 1886- 7 bylo zde uvařeno na 5. 500 hl desetistupňového piva , kapacita sklepních lednic byla na 3000 hl piva. Pivovar byl asi zbytečně demolován v 50. letech min. století, zůstaly zde aspoň prostorné sklepy, které byly v minulosti např. využívány k dozrávání banánů a jako sklady ovoce.
U Labe byl mlýn o třech složeních, který také čerpal labskou vodu do kašen v parku, do ovocné a zelinářské zahrady a zásoboval vodou zámek a pivovar. Při jeho demolici v 80. letech min. století byl aspoň ponechán nárožní pilíř se zajímavým vodočtem o minulých povodních.
V 19. stol. byly v obci dvě velké cihelny na výrobu cihel a tašek.
Významná byla Strojírna a slévárna ing. Císaře, založená roku 1864, známé byly její kovářské výhně v několika modifikacích.
Cukrovar 1928V roce 1857 byl postaven cukrovar, v té době jeden z největších v Čechách, jeho kapacita byla v 90. letech 19. stol. až 7.000q řepy denně. V současné době se již v cukrovaru nepracuje, postupně si zde různé firmy upravují své výrobní prostory a tak je cukrovar využíván jinak.
V letech 1903- 7 byl na Labi postaven jez se dvěma plavebními komorami, v 70. letech min. století byl významně modernizován.
Jedním z vrchních ředitelů velkostatku D. Beřkovice byl v 19. stol. František Horský, který mj. zde zavedl „střídavé hospodářství na polích „ a pro lepší obdělávání půdy nechával k ruchadlu přidělat dva podrýváky- tyto dva jeho vynálezy se záhy rozšířovaly po celé zemi…
Knížecí vinohrady zde měly před více jak 100 lety rozlohu na 40 ha, v sezóně zde pracovalo na 200 dělníků, víno se ukládalo do velkých sklepních prostor na dnešním „Vinařství“, kam se dalo vjet i koňským povozem.
Dřevo z lesů se zpracovávalo na pile naproti cukrovaru.
Děti školou povinné navštěvovaly již před r. 1809 Obecnou školu ve Vliněvsi, až 2. 9. 1902 zde byla otevřena Obecná škola. Roku 1884 byla zde zřízena zásluhou knížete Ferdinanda dvojtřídní „Škola dívčí“. Do Měšťanské školy chodili nejdříve žáci do Liběchova , poté do našeho zámku, od roku 1960 do nově postavené školy. V současné době byly obě školní budovy významně modernizovány. Děti na 1. st. ZŠ mají zde vedle moderních učeben vlastní tělocvičnu, venkovní tělocvičný areál, plně vybavenou Družinu mládeže a jídelnu. Žáci na 2. st. od 1. 9. t. r. již nebudou muset chodit přes silnici cvičit na sokolské hřiště, ale přímo u školy budou mít moderní tělovýchovný areál, nedávno vybudovaný za více jak 8 mil. Kč. Je zde dvojtřídní Mateřská škola, Školní jídelna vyvařuje nejen pro žáky, ale i pro důchodce.
Zvláště od počátku 90. let min. století se vybavenost našich obcí výrazně zlepšila. Obec má vodovod, kanalizaci, plyn, telefon a možnost připojení na internet. Vedlejší ulice byly vyasfaltovány, byly vybudovány chodníky se zámkovou dlažbou, některé domy mají vchody a vjezdy vydlážděny.OÚ napomáhá při údržbě zámeckého parku, byly zde zabudovány lavičky,upraveny pěšinky a v současné době se zde buduje již druhé hřiště. Koncem r. 2006 bude otevřen Společenský dům na návsi, kde vedle velkého spol. sálu se zázemím bude i moderní pohostinství, internet, kavárna a další spol. prostory. Tělovýchovná oraganizace Slavoj a Sokol pečují o moderní tělovýchovný areál s hřištěm na fotbal, s tréninkovým hřištěm, multifunkční plochou, třemi tenisovými kurty, parkovištěm a občerstvením. Připravuje se úprava Mírového náměstí. Byly opraveny drobné sakrární stavby. Pro nové stavebníky OÚ včas připravuje zasíťované pozemky.
Obrovské škody zde napáchala velká povodeň v roce 2002, ale ty byly již z velké části odstraněny a v modernizaci obce se dále pokračuje.

Společenské organizace

Tělovýchova: „Tělocvičná jednota Sokol s odborem divadelním a sportovním“ byla zde ustanovena 6. dubna 1919. Už v počátku své činnosti měla 146 členů. Vedle sportu se zde půjčovaly knihy a hrálo divadlo, např. v letech 1919- 32 bylo sehráno na 68 kulturních vystoupení (!), jen v roce 1931 jich bylo 11. Dnes v těchto pouze sportovních tradicích pokračuje TJ Slavoj a Sokol v bohatě vybaveném areálu.
Hasiči: Sbor dobrovolných hasičů byl ustanoven již v roce 1881, za roky své existence vždy patřil mezi přední spolky, výrazně zasahující do dění v obci. V poslední době zvláště o povodni r. 2002 se naši hasiči výrazně vyznamenali a navíc nám pomohli i tím, že dobrovolně do našich obcí přijely na pomoc i jednotky z jiných obcí, hlavně z Orlických hor. V současné době hasiči vedle svého hlavního úkolu-chránit občany před požáry-pořádají zábavy, stavění a kácení máje, různé hasičské soutěže, zábavná odpoledne pro děti a jiné. 19. srpna tr.byla v naší obci slavnostně otevřena nová Hasičská zbrojnice, vybavená vším potřebným pro zásahy a zázemím pro svou klubovou činnost.

Osobnosti naší obce

Vedle vyjmenovaných panovnických rodů z minulosti se vyznamenali v novodobých dějinách:
Václav Tichý (1899-1979)-režisér a náčelník Sboru dobrovolných hasičů ve Vlíněvsi
Ing. Rudolf Císař (1904-1981)-hudební skladatel a učitel hudby, majitel Strojírny a slévárny
Frant.V. Richter- nar. 1855-řídící učitel ve Vlíněvsi, zanícený osvětový pracovník,aktivně se zúčastnil rušného polit.života v 80. a 90. letech 19. stol.
Frant. Leubner ( 1867-1930)-farář ve Vlíněvsi, básník „Katolické moderny“, autor sbírek lyrických, epických a dramatických.
Páter Josef V. Toma-Tománek, hudební skladatel, básník a spisovatel, účastník bojů na východní frontě za 2. sv. války, po válce pro svůj politický postoj emigroval do N.Yorku, kde strávil dalších 50 let svého plodného života. Nyní žije v Čechách v Jesenici.
Josef Šimáček ( 1837-1904)-od r. 1870 do r. 1900 správce vinohradů a vinných sklepů v Dol. Beřkovicích. Zasloužil se mj. o zřízení Vinařského spolku v Mělníku (1873), v r. 1881 byl spoluzakladatelem Vinařské školy v Mělníku, dlouhou dobu řídil časopis Český vinař. V roce 1900 na Světové výstavě vín jako jediné víno z Čech získalo dolnobeřkovské víno zlatou medaili.
Princ Ferdinand z Lobkovic (nar. 1850)-působil mj. v Zemské radě pro království České, byl členem Říšské rady, zasloužil se o povznesení našeho vinařství na světovou úroveň, od r.1908 byl posledním maršálkem království Českého.

Napsal: Bohumil Pokorný, kronikář obce.

Zdroje: L.Böhm - Královské město Mělník a okres mělnický,

archiv autora.

Hlášení rozhlasu

Poslední hlášení si můžete poslechnout po kliknutí na odkaz

Obsazenost tělocvičny

Informace o volných termínech a hodinách v tělocvičně se dozvíte na telefonním čísle:
+420 602  315 109
nebo po kliknutí na odkaz

28. 6. Lubomír

Zítra: Petr a Pavel

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Návštěvnost stránek

181077